Domov

25. června 2012 v 21:33 | Geiko |  Proza

Domov

Snad je to dolíček v písku, kam se slévá naše duše. Doufám, že se nikdy nevypaří z mého povědomí, doufám, že mé prsty budou schopny jej stále prohlubovat. A až přijde ta vlna, zničující vlna, která se objeví odněkud z dálných hladin, pak ten dolík budu bránit celým svým tělem. Odolám třeba celému moři, jen abych zachovala ten malý ostrůvek souše pod mými dlaněmi. Ale jestli se přeci jen smočí malá část, pak vdechnu všechen mořský vzduch do svých plic a s ním odeženu celý příliv, navždy. Z mokrého písku postavím hradby a vysuším je. Pak na celou mou pláž napíši své jméno…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Meggy Meggy | Web | 26. června 2012 v 17:27 | Reagovat

Hustě popsáno. Domov je něco, čeho bychom si měli vážit, protože nikdy nevíme, kdy to můžeme ztratit. A zároveň bychom se měli snažit, abychom to nikdy ztratit nemohli. Ale zas... o čem v životě tohle člověk říct nemůže? :)

2 Geiko Geiko | Web | 26. června 2012 v 18:08 | Reagovat

[1]: Domov je základ, ať už je velký jako dolíček :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama