Lidé?

17. června 2012 v 1:19 | Geiko |  Proza

Jsme jako elektrony se zápornými znaménky, s dobrými jsme zadobře, ale špatné odsuzujeme, nevidíme se. Jsme jako protony pojící praskliny v lidské společnosti a jsme neutrony, které nic nezajímá. Vzájemné kontakty nás udávají jinými směry. Možná lepšími, možná smyslnějšími. Rozbíjíme a znovu vytváříme tak titěrnými silami, že je jen otázkou naší vůle, jak se rozhodneme jít dál a naložit s tím co máme společného. Můžeme se přidat k větším a stát se tak mocnějšími, nebo se prostě rozbít na malé střípky a ztratit se v davech jiných i zůstat pospolu. Můžeme cokoliv, smíme být lehčími než vzduch, smíme se nechat unášet proudem řeky, smíme být kreativní a utvářet svět. Všichni se navzájem přitahujeme, ikdyž naše osoby jsou mnohdy neslučitelné a tak máme právo cítit city. Někdy se jimi řídíme a je to výsledkem těch přitažlivých sil, ale někdy nevíme, kde je hranice mezi plus a mínus, která se dá tak snadno překročit, někdy se nám zdají ukony příliš těžké, než abychom se o ně pokoušeli. Chceme mít od druhých klid, ale stále nás strhávají s sebou, ať už si to připouštíme, nebo ne. A tak se ptám, kde je rovnice, která určí a spočítá? Chci vědět, proč gravitace není láska, proč se výboj liší s hádkou a proč tep není čas, vrásky ručičkami a srdce ciferníkem, za kterým se skrývají ozubená kolečka spjatá kovovými šroubky, Proč?! Odpověď je tak prostá a nicotná, ano jsme lidé…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama