Prosinec 2012

Madlein

24. prosince 2012 v 12:23 | Geiko |  Poemy
Madlein

Sedím v křesle, nohu přes nohu mám,
láhev vína z půli vypitá a rám,
visící nakřivo, co jsem se nastěhoval.
Jsem snad host, že i vteřinovku slyším křičet?!
Jsem snad papír sám, co v plameni hoří,
a přitom by chtěl, aby duše vzlétla do nebe...

Sedím v křesle a hledám mraky na stropě,
staré jizvy sešlé omítky bych toužil smýt a zacelit,
však třesavými rty a s potlouklými koleny,
jsem podlomen.

Podlomen tak, že na tvou popelavou tvář,
už nedosáhnu, drahá Madlein.
Co let nám bylo odepřeno šťastně žít...

Chamtivec

24. prosince 2012 v 12:17 | Geiko |  Poemy
Chamtivec

Žiju si svůj sen, orient bez pyramid,
mám v očích písek místo slz a peněz co zrnek ho je.
Vidím, jak hořím sám před sebou v kroutícím se vzduchu.
Lidé říkali, že slunce je štěstí...

Nikdo už víc, by si nepřál mít,
však má chamtivost je jako rez, hořekuji.
Chátrám tak moc, až moc z nemoci postrádám.
Lidé říkali, že slunce je štěstí...

Ženy, víno, mládí, všechno je klam,
Jen FATA MORGANA, a já žízní uvadám.
Snad štěstí, že umírám…

Perfekcionismus?

24. prosince 2012 v 12:07 | Geiko |  Proza
Perfekcionismus?

Kdo je to? Bez audience se vkrádá do tvého soukromí. Sedí si na stole a prsty v tempu udává stupně stresu. Utahuje moji kravatu, platí to laciný mizerný kafe a lpí na věcech, který prostě musí. Je zásadový a je si vědom všech svých jistot. Stejně dlouhé nohavice a symetricky umístěné polštáře na pohovce posilují jeho libido. Snad by bylo lepší, vyhostit čas a hosty, kteří s ním přitáhli. Včas, než si čas pozve k vám vás.