Madlein

24. prosince 2012 v 12:23 | Geiko |  Poemy
Madlein

Sedím v křesle, nohu přes nohu mám,
láhev vína z půli vypitá a rám,
visící nakřivo, co jsem se nastěhoval.
Jsem snad host, že i vteřinovku slyším křičet?!
Jsem snad papír sám, co v plameni hoří,
a přitom by chtěl, aby duše vzlétla do nebe...

Sedím v křesle a hledám mraky na stropě,
staré jizvy sešlé omítky bych toužil smýt a zacelit,
však třesavými rty a s potlouklými koleny,
jsem podlomen.

Podlomen tak, že na tvou popelavou tvář,
už nedosáhnu, drahá Madlein.
Co let nám bylo odepřeno šťastně žít...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama