Srpen 2014

Hvězdné toulky nad pláží

22. srpna 2014 v 15:31 | Geiko |  Poemy
Hvězdné toulky nad pláží


Hladivá tišina,
Pěšiny mezi hvězdami,
Dráhy lidské mysli,
Vrazi vzdálenosti.


Modrý kouř oblohy,
Opiové mraky.
Cikády řvoucí nocí,
kroky, roky co roky jdoucí.


Plovoucí těla, ne - plovací dřeva!
To svit měsíce v novu,
Odkryl moře střeva znovu.


Mola strnula v pozoru,
Valí se mlžné valy.
Tam k rannímu písku,
V němž kosatky bez dechu se válí.



Bolesti hlavy,
Rozostřený horizont,
Jehož rudé slunce pálí.

Zdržím se krátce a napořád

18. srpna 2014 v 22:28 | Geiko |  Poemy
Zdržím se krátce a napořád

Pláč matky tří dětí,

Mé fotky na zářivé tabuli,

Síla muže, který těší svou ženu,

Bezmocnost doktora křičí v prostoru.

Čas rychle letí, nic dlouho netrvá,

Z těla stane se mrtvola,

Z mrtvoly smetí.

Už jsem prostě taková,

Já potvora,

Bez pochyby vinna,


já rakovina!

Šnek s příliš hezkou ulitou

18. srpna 2014 v 22:20 | Geiko |  Poemy
Šnek s příliš hezkou ulitou


Skrčen ve skrýši vápenatých stěn,

Naložen ve slizu jenž vzlykám,

Lížu prach z plevele při cestách,

Kloužu ze svahů mokrých chodníků.

Proč byl jsem vytvořen?



Dítko v zelených gumákách z kaluže mě zvedá,

Však hned jsem zahozen.

Pro legraci všem,

Tvor kteréhož klacíkem, lze píchat do slabin.



Svíjím se před dopady lynče,

Lidskými drápky jsem vypuzován ven,

Se slovy ukřičené říkanky, jež trýznitel si vymyslel.



Cítím své srdce, vyděšeně tluče,

Jak zuřivé zvíře mnou skáče.



Rozšlapán jsem divým dítětem.

Já lední medvídek

18. srpna 2014 v 22:19 | Geiko |  Poemy
Já lední medvídek


Běžím v širé sněžné pláni,

Utíkám před sluncem,

Jsem sám a nevím,

Kde jsou mraky, kde je zem.


Skáču přes těla svých druhů,

Lekám se pruhů trávy.

Ženu se severně ze všech sil,

Bořím se do bláta.


Ležím v kvetoucí louce,

Oblaka jsou blíž, než kdy dřív byla,


Barva bílá, zaslíbená, jediná co zbyla.

Starý muž a golf

18. srpna 2014 v 22:04 | Geiko |  Proza
Starý muž a golf

Slyšel jsem o velmi ušlechtilém sportu. Prý ho může ovládnout úplně každý, i důchodce jako jsem já. Řekl jsem si, že nemám co ztratit. A tak jsem poprvé vkročil na velkou zelenou louku. Napadlo mne, že tak krásný výhled by se hodil spíše pro piknik, ale pak jsem sám sebe přesvědčil o tom, že sport má v životě člověka přeci stejné místo jako jídlo a těch míst na stravování je opravdu tolik, že těch pár travnatých kopců věnovaných sportu přece není tak moc, když to porovnám. Vytáhl jsem všechny papírovky z peněženky a půjčil si golfovou hůl a golfový míček. Aha, tak tenhle sport je vhodný pro úplně všechny, kteří si mohou dovolit drahé vybavení. Pokčil jsem rameny a řekl si. '' Vždyť dnes už se platí za všechno, proč mě to překvapuje? '' Vyšel jsem na kopeček, abych se lépe porozhlédl, kde je moje jamka, označená červeným praporkem. Měl jsem skutečně dobrý výhled a opravdu jsem svůj cíl dobře viděl. Kromě toho jsem viděl i mnoho jiných hráčů , kteří již koncentrovaně zaměřovali. Všichni byli oblečeni podle poslední módy. Aha, tak tenhle sport je tedy pro úplně všechny dobře oblečené hráče. Aha, pokrčil jsem rameny. Vždyť já také nejsem neslušně oblečen a nahý tu nikdo běhat nemůže, tak proč mě to znepokojuje? Chtěl jsem zahájit hru, ale vůbec jsem nevěděl jak nato. Díky mému skvělému rozhledu jsem však mohhl pozorovat, jak to dělají ostatní. Jeden postarší pán na západním svahu kopce se ze všeho nejdříve zahleděl do dáli, pak na míček a znovu do dáli. Pak si dlaní zastínil čelo a pohledy zopakoval. Naslinil si prst a zdvihl jej do větru ve směru plánovaného úhozu. Zamračil se a na třikrát si zkusil golfový postoj a švih, aniž by se míčku holí dotkl. Když už se zdálo, že míček neodpálí, urovnal si motýlka , otřel si čelo kapesníčkem a napřáhl svou hůl mnohem víc, než si to předtím zkoušel. Pak se opravdu prudkou ránou zabořil do trávníku, stojánku na míček a silně zasáhl. Míček zmizel v dalekém lesíku. Muž se zamračil, rozhlédl se, popošel pár metrů, vytáhl z kapsy nový míček a začal vše opakovat. Aha, tak tenhle sport je vhodný úplně pro všechny lidi, kterým nezáleží na pravidlech samotné hry tolik, jako na pravidlech odpalu. '' Vždyť příprava by se neměla podceňovat ''. Pokrčil jsem rameny, zasadil stojánek do trávy a snažil se zopakovat celý odpalový rituál. Byl jsem nervózní a úplně zpocený. Dostal jsem strach, že pokud pokazím odpal, budu muset porušit golfová pravidla. Po necelých třiceti minutách hry od mého příchodu po toporné stání na vršku kopce jsem vrátil golfový míček a hůl se stojánkem. Odjel jsem svojí škodovkou zpátky domů, kde jsem pak na balkóně jedl večeři. Zadíval jsem se do dálky, na jídlo a zase do dálky. ' Asi nejsem tak úplně podobný lidem. ' Polkl jsem první sousto a náramně mi chutnalo ...

PS : Věnováno všem osobám, kterénejsou tak úplně srovnáni s nesmyslnými pravidly bontonu společnosti TÉ doby ve které žijeme.